Pro přidání tiskové zprávy nebo článku využijte vstup přes encyklopedické heslo organizace, jež grant vypisuje [možnost vyhledání]. S nadílkou za našimi občanyPředvánoční čas je vždy časem shonu jak pracovního, tak toho domácího. Honem honem vše udělat a zařídit tak, abychom si mohli Vánoce užít v klidu a pohodě. I v tomto čase je ale zapotřebí zastavit se, popovídat.
Také letos jsme si udělali takové zastavení s našimi občany, kteří už nemohou žít ve Slavičíně pro svůj věk či zdravotní stav. Naším cílem byly domovy důchodců či dětské domovy, ve kterých tito lidé žijí. Většina z nich vzpomíná na Slavičín, ať se již zde narodili anebo prožili jen část svého života a těší se z naší návštěvy. A ptá se, co je v "jejich" Slavičíně nového. Mnohdy ale o Slavičíně vědí víc, než my - zpravodaj, který jim město posílá, mají přečtený od prvního do posledního písmenka. Novinky ze Slavičína jsou pro ně mnohdy daleko víc, než malá nadílka, kterou přivážíme s sebou.
Taková je třeba paní Goldbachová z Domova důchodců v Loučce. Tato Nevšovjanka řadí potěšení ze zpravodaje na úroveň spaní a dobrého jídla. A to, věřte, jsou u ní velmi silní konkurenti. Do téhož domova přišel z Nevšové pan Plášek. Tento milovník točeného piva nám na otázku, proč je tak zachmuřený, odpověděl, že to on jen tak vypadá. Prý čím je navenek zachmuřenější, tím je uvnitř veselejší. Paní Čechová, která v současnosti žije v Domově důchodců v Luhačovicích, se na naši návštěvu moc těšila a byla moc dojatá, že vidí zase někoho z jejího milého Slavičína. Z její radosti a milého vyprávění nás zahřálo u srdce. V domově je moc ráda, ale na Slavičín s láskou vzpomíná. Ojedinělá byla také návštěva u paní Margitky Škundové v Domově důchodců v Loučce. Margitka je už sice upoutaná na lůžko, ale její nelíčená radost z každé maličkosti, vynikající vzpomínky na domovinu a usměvavé rty i oči na nás všechny přenesly pohodu a klid. Margitce se hůř mluví, přesto každému zvlášť vyslovila dlouhé vánoční přání. Bylo to moc milé.
Jistě se nedá vypovídat vše, o čem jsme se bavili, ale určitě můžeme ještě jednou a společně pozdravit všechny, které jsme navštívili a popřát jim v novém roce 2007 vše nejlepší, hlavně hodně zdraví a životního optimismu.
Slavičanům děkují a naším prostřednictvím všechny pozdravují obyvatelé Domova důchodců Loučka - Agáta Vaňatková, Marie Sekáčová, Emílie Tulpová, Lýdie Gajdošová, Alžběta Malatinská, Božena Gbelcová, Anežka Trochtová, Marie Goldbachová, Magdaléna Vážná, Alois Plášek a Bohumila Žáková. V Ústavu sociální péče Návojná jsme navštívili Josefa Urbana, Jiřího Urbana, Janu Štěpančíkovou a Jiřího Ježe a v Domě "Naděje" Nedašov jsme se setkali a taktéž pozdravy přivezli od Boženy Kurtinové, Petra Bučka a Marie Uhlířové. V Domově důchodců v Luhačovicích vzpomíná na Slavičín Marie Čechová, stejně také z Domova důchodců Zlín- Burešov zdraví Ján Michna, z Domova důchodců Lukov Margita Škundová a Domov na Dubíčku Hrobice naši občané František Vaněk a Václav Dubský.
Navštívili jsme samozřejmě také děti. V Dětském domově NADĚJE Otrokovice Moniku Křížovou a v Dětském domově Lazy Zlín Aleše Onderku. Měli jsme velkou radost z Moničky, kterou si paní učitelka velmi pochvalovala a také z Aleška, který je miláčkem jak paní ředitelky, tak i vychovatelky. Alešek rád sportuje a taky ve škole mu to jde dobře. Dostali jsme hezké a originální dárky, které vyrobily děti z Dětského domova Lazy ve Zlíně.
V souvislosti s našimi návštěvami mne napadl takový malý příběh z knihy Bruna Ferrera Vánoční příběhy pro potěchu duše s názvem Dárky v komoře:
Listonoš zazvonil dvakrát. Do Vánoc scházelo pět dní. Nesl obrovskou krabici zabalenou v drahém papíru a zdobenou zlatými stuhami. "Dále," ozvalo se z domu. Listonoš otevřel dveře. Dům byl zanedbaný, všude leželo plno prachu. V křesle seděl starý muž. "Podívejte se, jak krásný dárek vám nesu," zahlaholil vesele listonoš. "Děkuji, klidně ho postavte na zem," odpověděl muž smutně. Pošťák se zmateně zarazil. Bylo jasné, že krabice obsahuje něco krásného nebo dobrého, a ten stařík rozhodně nevypadal, že by žil v blahobytu. Proč ho tedy dárek tolik zarmoutil? "Pane, vás ten dárek ani trochu netěší?" Ani se nepodíváte dovnitř?" "Nemůžu, opravdu nemůžu..." odpověděl stařík se slzami v očích. A začal vyprávět listonošovi o své dceři, která se provdala do sousedního města a zbohatla. Každý rok mu k Vánocům posílá dárek s lístkem: "Od dcery Lucie a jejího muže." Nikdy žádné osobní přání, jediná návštěva nebo pozvání: "Přijeď k nám na Vánoce." "Jen se pojďte podívat," dodal muž a unaveně vstal. Listonoš šel za ním. Když došli ke komoře, stařík ji otevřel. "Ale..." podivil se listonoš. Komora přetékala vánočními dárky. Všechny byly zabalené v krásném papíru a ovázané lesklými stuhami. "Vždyť vy jste je vůbec neotevřel!" divil se listonoš. "Ne," prohlásil zklamaně stařík. "Není v nich láska."
Také našim spoluobčanům jsme přivezli malé dárečky, jak už bylo řečeno výše, ale z jejich reakcí jsme viděli, že je pro ně daleko důležitější naše osobní přítomnost, přímé zprávy z "jejich" Slavičína - prostě osobní návštěva, na kterou se vskutku všichni moc těšili. Snad se nám aspoň trošku podařilo udělat našim spoluobčanům v domovech radost a přivézt jim dárky, ve kterých neschází láska.
A naše poděkování patří také těm dámám, které s námi a s místostarostou Ing. Pavlem Studeníkem předvánoční cestu absolvovaly a bez nichž si ji nedokážeme vůbec představit. Byly to: Emílie Krajčovičová, Bohumila Šuráňová, Marie Krahulová, Věra Viktorinová a Pavla Kovaříková.
Takže příští rok zase na shledanou.
Mgr. Jana Adámková a Ing. Jaroslav Končický SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY
Zveřejněno 30.01.2007 v 14:20 hodin Copyright 1998-2024 © infoSystem.cz |